▲Vystraš mě

17. srpna 2013 v 18:38 | sw |  ▲Akvárium (seriál)
Ani jsem se nezeptala z čeho ta polévka vlastně byla. Měla jsem takový hlad, že jsem snědla dvě misky. Ben mě varoval, že se mnou bude chtít Carl mluvit, a protože Carl osobně se ještě nijak nevyjádřil, tak jsem zůstala u ohně, i když už všichni odešli.


Jako poslední odcházela Linda, a ta mě vážně překvapila. Max mi vysvětlil, že její funkce je pro ně velice důležitá. Linda je prý botanička, takže pozná jedovaté rostliny od těch jedlých. Představovala jsem si drobnou obrýlenou dámu s vlasy přísně sepnutými do drdolu. Linda ale byla vysoká, měla bujné poprsí, blonďatou hřívu a nejen, že nevypadala přísně, ale byla velice sympatická. Do zdejšího prostředí se vůbec nehodila. Než si na cokoliv sedla, půl hodiny to oprašovala rukou. Pořád se nervózně oháněla po komárech, kterých tady bylo hojně. Nakonec odešla od ohně, a i přes to, že jsem tady byla první den, cítila jsem mezi ní a Carlem větší náklonnost.
Zůstali jsme u ohně sami dva. Carl ještě dojídal poslední zbytky polévky, co měl v misce a já jsem zaujatě sledovala každý jeho pohyb. Vypadalo to, že každý tady z něj má respekt. "Tebe našli dneska." Řekl. "Natali." Chvíli zamyšleně zíral do misky a pak si strčil ze dřeva vyrobenou lžičku do pusy. Netušila jsem jakou reakci čekal, a tak jsem začala po svém.
"Ano, jsem Natali - údajně. Ben mě přivedl do vašeho tábora. Silvie mě ubytovala u Maxe, který mě tu provedl. A ty bys měl být Carl." řekla jsem a pokrčila rameny v gestu, že jsme si to ujasnili.
"Ano, přesně tak." Carl odložil misku a začal hypnotizovat oheň.
"Chtěla jsem se zeptat," začala jsem, "jak víte, že je to kolem dokola skleněné?"
"S Kamillou se nám společně podařilo dojít až na kraj."
"Jasně, logicky jste šli pořád rovně." přikývla jsem. Carlovi se asi moc nelíbilo, že předbíhám.
"Stěna byla skleněná. Pokoušeli jsme se vylézt na stromy a utéct vrchem, jenže nahoře je taky sklo." instinktivně jsem zvedla hlavu. Nahoře byly hvězdy.
"Jak je celý tenhle areál velký?"
"Nevím, nikdo z nás neměl potřebu to zjišťovat." zvláštní, pomyslela jsem si.
"Proč, ne?" vyptávala jsem se dál. Carl se zamračil. "Protože je to tak velké, že pokaždé stavit základnu je prostě pracné. Navíc, co nám chybí? Jídlo máme, sem tam dostaneme i nějakou zvěřinu. A někdo jako já, jenž je tu už dva měsíce, prostě ztratil naději, že by se odsud dostal. Máš moc otázek." to jsem chápala i nechápala. Chápala jsem, že člověk otupí. Nechápala jsem, že to jen taky vzdali. Ale opravdu jsem měla spoustu dalších otázek.
"Jak to funguje s tím, že se o sobě dozvíme víc?" Carl přiložil dřevo do ohně.
"Nijak. Buď ti ten z vrchu něco pošle, nebo prostě nepošle. Ty se tady nebojíš?" zeptal se pro změnu on. Zasmála jsem se.
"Čeho? Říkali jste, že je to obří akvárko - nikdo dovnitř, nikdo ven. Zvířata tu máte jenom když si je musíte za úkol ulovit. A zdá se, že nejste žádní kanibalové, takže nevidím důvod se bát." vysvětlila jsem. Pokrčil rameny.
"Jak myslíš. měla bys jít spát. Nevím jestli ti to někdo řekl, ale dnes pravděpodobně, bude noční úkol." Vlastně byl Carl takový divný. Něco mi na něm prostě nesedělo. Byl tady nejstarší (já nejmaldší, ale o to nejde), Ben povídal, že je mu 38. Carl měl výrazné lícní kosti, a vlasy mu už teď u spánků šedivěly. Ve tváři měl takový výraz, že jsem měla pocit, že kdyby musel, tak někoho i zabije. Přemýšlela jsem o tom cestou do domku.
Max ležel na své posteli vlevo a nespal. Uprostřed na zemi plápolala svíčka a zajišťovala osvětlění. Nemusela jsem se ptát abych pochopila, že jde o odměnu. "Nespíš." řekla jsem. Sedla jsem si na svou postel. "Chtěl jsem počkat na tebe!" řekl a usmál se. Zrovna jsem si chtěla začít povídat, když se ozvalo tiché klepání na dveře. Max vypadal překvapeně a já spíš vyděšeně. Nakonec se Max zvedl a šel otevřít. Ve dveřích stál Ben. "Můžu dovnitř?"
"A co pořádáme? Pyžamovou párty?" zeptala jsem se z legrace.
"No, vlastně ano." zpoza Bena vyklukla Kamilla. Zasmála jsem se, protože jsem si ještě pořád myslela, že jde o vtip. Hloupý vtip. Oba vešli dovnitř a než stihl Max zavřít dveře vklopýtal dovnitř ještě Richard. Za celý den toho moc nenamluvil, ale teď se zašklebil a řekl: "Nepovolených věcí, se musím vždycky zúčastnit!" všichni se zasmáli až na mě.
"Počkat, jak jako nepovolených?" slovo si vzala Kamilla.
"Víš, Carl nemá rád, když ponocujeme a víme, že má být úkol. Rád dostává odměny a nerad vidí, že je nezvládáme kvůli únavě. Dnes, ale musíme oslavit příchod nového vězně!" dořekla a začala rozepínat kombinézu, než jsem stihla pochopit o co jde, napodobili ji všichni, kromě Maxe. Ten zase vlezl pod postel a něco tam štrachal. Za okamžik byly obě postele plné různého exotického ovoce, jaké jsem ani v životě neviděla a Richard přinesl v ručně vyrobené lahvi vodu. Snažila jsem se ještě zeptat, kde je Lidna se Silviíí, ale odbyli mě tím, že Linda je za jedno S Carlem a Silvie je nevrlá, když se dobře nevyspí.

***

Netuším jak dlouho jsem byla vzhůru. Netuším, jak se všichni dostali zpátky do svých domků. Netuším, co mě probudilo, ale Max se postaral, abych byla rychle čilá - shodil mě z postele. "Rychle, Carl našel úkol." obula jsem si boty a šla tam, kam šel Max. Po pár metrech se k nám připojil Ben. Vzrušením se celý třásl, ale i teď v tuhle neznámou hodinu, byl naprosto okouzlující. "Nevíte, co je to tentokrát?" Max zavrtěl hlavou a já jsem pokrčila rameny.
Přišli jsme k místu, kde už byli úplně všichni a nad něčím hlasitě diskutovali.
Silvie: "...prostě nějaká šifra!"
Richard: "V životě jsem neviděl nic, co by nedávalo větší smysl."
Linda: "Nechodil tady někdo do skautu?"
Kamilla: "I kdyby jo, myslíš, že by si to pamatoval?"
"TICHO!" zaburácel do toho všeho Carl, a všichni ztichli. Vzhlédli ke Carlovi a čekali na povel. "Někteří z nás, ještě neviděli, co tu dnes máme. A pokud vím, měla by se činit hlavně jedna osoba!" střelil po mě pohledem a hodil po Benovi nějký kus papíru. Ben ho rozložil tak, aby na něj viděl i Max a já. Byla to tabulka 7x7 čtverečků a v ní byli písmena, které absolutně nedávaly smysl.
"Co s tím máme dělat?" zeptala jsem se.
"Na druhé zprávě bylo pouze," Carl hrábl do přední kapsičky na kombinéze, "vylušit, splnit. Když úkol vyřeší nováček, odměna bude bohatá."
"Jako vždy." oznámil Ben a dál studoval mřížku. Takže to bylo na mě. Trochu jsem se nad tím zamyslela a pak mi došlo, jak je celá tahle situace jednoduchá.
"Máte tužku a papír?" řekla jsem vítězoslavným hlasem.
"Někde v táboře asi ano, proč, přišla jsi už na to?" zaptala se Silvie.
"Možná, ale potřebuju tužku a papír." společně jsme se vrátili do tábora, kde jsem dostala, co jsem požadovala. Na papír jsem si načrtla totožnou mřížku 7x7 čtverečků a vepsala do ní čísla. Pak jsem se dala do vysvetlování, protože jsem cítila, jak moc se ostatní chtějí dozvědět, o co jde.
"Takže sledujte, " ukázala jsem na svou mřížku, "tohle je takzvaný Magický čtverec. Je to čtverec n krát n, ve kterém jsou vepsaná čísla do sloupců řádků i obou úhlopříček od jedné do n2 tak, že součet každého řádku, sloupce i obou úhlopříček dá vždy stejné číslo. V tomhle případě 175." Hleděli na mě a nechápali. Ukázala jsem na svůj čtverec.

Ukázala jsem na čtverec, který mi dal Carl a tam, kde byla v mém čtverci jednička, jsem si našla na Carlově čtverci písmenko. To jsem potom napsala vedle na papír. Čísla ve čtverci samozřejmě nešla postupně. Ale hledala jsem vždycky to nejmenší.
JED
Začínalo se to rýsovat a protože jsem byla plně soustředěná na hledání, slyšela jsem za sebou jen nějaké špitání ostatních.
JEDENKILOME
"Mám to!" Carl mi vytrhl papír z ruky.
"Tako to aspoň přečti nahlas!" řekla Linda nakvašeně. Carl ji zpražil pohledem a přečetl: "Jeden kilometr na východ je někdo váš uvězněn. Vysvoboďte ho." Ben počítal na prstech a pak prohlásil.
"To sedí. Je to 7x7, takže 49. Věta má 49 písmen."
"Tak to je asi nejrychlejší splnění úkolu, jaké se nám kdy podařilo. Nat, jsi dobrá!" Kamilla mě poplácala po zádech. Ben mě objal a já jsem málem omdlela. Proč? Sama nevím.
Se svítáním jsme se vydali na východ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tanatarka tanatarka | Web | 18. listopadu 2013 v 20:02 | Reagovat

Dokonalý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama